Nemovitost je obvykle tím nejhodnotnějším, co chtějí rodiče zůstavit svým potomkům. Možností, jak to udělat, je celá řada. Někteří počkají, až dojde k samotnému vypořádávání dědictví, řada lidí ale daruje majetek již během života. Odborníci ale varují – senioři by si měli dávat pozor, smlouva by měla obsahovat doložku o tom, že mohou v nemovitosti dožít.
Darovat nebo připsat v rámci dědictví? Náklady jsou velmi různorodé
Dědictví neznamená vysokou daň, to platí i v případě, že se bude nemovitost přímo darovat. S dědickým řízením se ale spojují velké poplatky, odhad nemovitosti a notářské služby nejsou nic levného. Výše notářské odměny je spojena s hodnotou dědictví, pokud půjde o dům s odhadní cenou tři miliony korun, všichni dědicové zaplatí notáři skoro třicet tisíc korun.
Darování je výhodnější i díky tomu, že se neplatí dříve obvyklá darovací daň, pokud jde o přímé příbuzné. Poplatek s darováním spojený je vlastně jediný – vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí. Sepsání darovací smlouvy je možné nechat na odbornících nebo si stáhnout vzor z internetu. Musí obsahovat základní údaje o obou stranách, včetně jména, adresy nebo rodného čísla. Je nutné i zevrubně popsat, o jakou nemovitost jde. Podpis by měl být ideálně notářsky ověřen, aby v budoucnu nebyla darovací smlouva právně napadena – na poštovní přepážce vyjde ověření na třicet korun. Přepis práv k vlastnictví nemovitosti na katastru přijde na pětistovku.
Právo na dožití musí být zajištěno smluvně, není radno se na kohokoliv spoléhat
Pokud darujete nemovitost, v níž chcete ještě nějakou dobu bydlet, buďte opatrní. Darování je totiž de facto ztráta majetku, jehož se jen obtížně domůžete nazpět. Finance dokážou hodně pošramotit vztahy v rodině, senioři by se proto neměli spoléhat jen na ústní dojednání. Právo dožít svůj život v dané nemovitosti musí být do smlouvy zaneseno ve formě věcného břemena. Tato informace musí být uvedena i v katastru nemovitostí.
